Zdeněk Klauda
Zdeněk Klauda Dirigent, klavírista a skladatel. Studoval na gymnázium Jana Nerudy a po absolutoriu gymnázia začal studovat obor dirigování u prof. Hynka Farkače na pražské AMU studium skončil v roce 2005. Od té doby je ve stálém angažmá v Národním divadle v Praze (k roku 2018 jako asistent dirigenta a vedoucí hudební přípravy). Jako skladatel publikuje u amerického nakladatelství „Alliance publications, Inc.“ V roce 2008 byl přizván k nastudování Dvořákovy Rusalky v rámci festivalu Salzburger Festspiele. Od té doby je pravidelně zván do prestižních evropských operních domů (Bayerische Staatsoper Mnichov, Opera Valencia či Opéra nationale de Paris). V roce 2012 se podílel na hudebním nastudování Janáčkových Příhod lišky Bystoušky pro legendární festival v Glyndebourne a v další sezóně pak Mozartovy Figarovy svatby tamtéž. V roce 2012 získal 3. cenu na dirigentské soutěži v Rumunsku. Jako asistent dirigenta v minulosti spolupracoval s mnoha významnými dirigenty (Franz Welser - Möst , Kyril Petrenko, Vladimir Jurowski nebo Tomáš Netopil).
Hudební ukázka
Autorský komentář
Ke kompozici Lamentací a Miserere jsem byl osloven skladatelem, pěvcem a mohu snad říci i přítelem Jiřím Miroslavem Procházkou. Vzal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou, protože od doby, kdy jsem dokončil svoji poslední skladbu, uplynulo více než 20 let, kdy jsem se skladbě nevěnoval a svým způsobem jsem v sobě tuto kapitolu dočasně uzavřel s tím, že někdy mnohem později se k psaní vrátím.
Bylo mi sympatické omezení, které jsme všichni skladatelé dostali, zároveň se mi líbila celá myšlenka nové hudby pro Svatý týden a v neposlední řadě i skupina oslovených autorů. To vše zpočátku hrálo hlavní roli v tom, že jsem na tuto nabídku nakonec kývl.
Bezprostředně mě v duchovní rovině oslovil text žalmu Miserere mei, takže jsem se nejprve pustil do jeho zhudebnění. K práci jsem přistupoval primárně liturgickým způsobem a hudební formu jsem příliš neřešil. Jediný formální prvek, který mi byl od počátku jasný, že chci skladbu ve smyslu formy zarámovat identickou hudou (úvodní Miserere a závěrečný Amen čerpají ze stejného motivického materiálu). Tento motiv jsem si vypůjčil z Dvořákova Requiem (dokonce i v přesné tónové výšce: f-ges-e-f), nicméně od počátku jsem s ním pracoval odlišným způsobem. Vše ostatní jsem nechal plynout jakoby přirozeně bez racionálních konstrukčních metod. Žalm 51 je pro mě velmi osobní záležitost, proto jsem nejvypjatější momenty svěřil sólovým hlasům (árie bas, soprán a tenor).
Lamentace Proroka Jeremiáše pro mě byly oříškem a dlouho jsem hledal cestu, kudy k jejich autorskému uchopení. Nakonec jsem zvolil tři různé přístupy: první část jsem zhudebnil jako sólová ariosa jednotlivých hlasů, druhou jako povětšinou a capella vokální polyfonii východního typu (quasi ortodoxní) a třetí část je syntéza toho všeho.
Co se týká volby hudebního jazyka, tak mi vždy byla blízká syntéza. V těchto skladbách pracuji převážně modálně, ale nezříkám se ani tonality, použil jsem i chorální prvky, z barokních technik pak passacagliu. V mé hudbě se propisují jak vlivy Oliviera Messiaena (na vybraných malých plochách jsem záměrně pracoval v jeho modech omezených transpozic), tak Františka Emmerta (kterého považuji za neprávem opomíjeného génia současné hudby) a jeho konceptu duchovní hudby. Stejně jako pro Emmerta i pro mě je důležitá melodika, v tomto případě speciálně ta vokální, která nese omezení vycházející z funkce hlasového aparátu a vokální techniky. Zde mohu říci, že jsem asi nejvíce zúročil své letité zkušenosti vokálního kouče.