„Tedy každý z nich (Z. Klauda a L. Hurník) se věnoval buď jednotlivým lamentacím nebo responsoriím, což ve výsledku utvořilo velice pestrou škálu hudebních prostředků, myšlenek a vyjádření, jež se navzájem hudebně doplňovaly či byly ve vítaném kontrastu….“

„Zpěváci se suverénně zhostili nastudování premiér a technicky i výrazově si poradili s náročnými místy – vyklenutými frázemi, nástupy bez intonační opory ve varhanním pozitivu, kterých však nebylo mnoho. Mimo jiné je na místě ocenit také souhru mezi interprety, sladění se mezi zpěváky z hlediska barvy, a především precizní deklamaci latinského textu….“

K první temné hodince z 27. března;

…„Jeremiášův prorocký nářek nad zhanobením bezbožného Jeruzaléma ztvárněný zejména altem a soprány, měl svou adekvátní odezvu v responsoriích o utrpení na smrt vydaného Krista. Prodlévající tón varhan a basového sóla, oznamující chvíli nevyhnutelného osudu, patřil k nejsilnějším okamžikům, po kterém se děj plynule přenesl do Zeleného čtvrtku…“

Druhá hodinka 28. března;

…„Střídaly se působivě krásné harmonie, nechávající vyznít sborové i sólové pasáže. Dynamicky nejvypjatější část responsoria Tenebrae factae sunt (Tma se stala, když Ježíše na kříž přibili) s tenorovým sólem byla ohromující.“

Třetí hodinka 29. března;

…„V (Procházkových) jeho lamentacích byl příběh i děj a napětí mělo svou dynamiku….“ „(Múčka) Nevyhýbal se občasným harmonickým zvláštnostem, ale vzhledem k vážnosti tématu se v responsoriích držel osvědčených postupů klasické a církevní hudby.“ „Výrazným překvapením bylo Procházkovo Miserere. Pěvci se semkli do hloučku a zatímco polohlasně, ale s dynamikou zpívali a deklamovali latinsky Jeremiášův text vřelé modlitby, Ondřej Múčka ustoupil od varhanního pozitivu do kostelního šera a v přirozené akustice chrámu začal zpívat jemným, zpočátku potemnělým, ale zřetelným tenorem.“

„Byla jsem přizvána k dokumentaci zkoušek skladeb k tenebrae (temným hodinkám) Lukáše Hurníka a Zdeňka Klaudy v Římě. Zkoušelo se v Papežské koleji Nepomucenu, která je pro české a moravské bohoslovce. Ta místa jsem už znala, natáčela jsem zde už předtím portrét kardinála Berana, který dobře věděl, co to je růst skrze tmu ke světlu. Těch několik dní v době očekávání Velikonoc bylo silným zážitkem. Měla jsem možnost vidět komunikaci mezi pěvci, pěvců s autorem, s varhaníkem, jejich otevřené zpětné vazby a vzájemnou podporu. Všichni pěvci zkoušeli dopoledne, odpoledne, naplno. Na generální zkoušku v kapli sv. Jana Nepomuckého přišli bohoslovci i několik sester. Skladby různých autorů responzoria i lamentace se nesly ve stejném duchu, ale hudebně se doplňovaly. Prožitek koncentrované práce podpořila i noční návštěva baziliky Panny Marie v Trastevere, což je jeden z nejstarších nepřetržitě fungujících křesťanských kostelů. A katakomb u Via Appia, kde se pohřbívali papežové, ale i první křesťané setkávali k bohoslužbám.…Svoboda je, když se setmí.“