Ondřej Múčka

Pochází z Brna. Své první hudební zkušenosti sbíral na různých brněnských hudebních školách, na kterých se učil hrát na housle. Během studia na Biskupském gymnáziu v Brně začal navštěvovat Základní uměleckou školu se zaměřením na chrámovou hudbu v Brně. Zde obdržel své první hodiny varhan, liturgiky a zpěvu. Po maturitě na Biskupském gymnáziu v roce 1997 byl přijat na Hudební a výtvarnou vysokou školu v rakouském Grazu, kde sedmileté studium Katolické chrámové hudby zakončil třemi magisterii z varhanní literatury a improvizace, z dirigování sboru a orchestru a z gregoriánského chorálu.V průběhu tohoto studia měl možnost podílet se pěvecky i hráčsky na mnoha hudebních festivalech jak ve štýrském regionu, tak i mimo hranice Rakouska a Evropy. Po návratu do České republiky je zaměstnán jako regenschori při kostele sv. Jakuba v Brně. Od září 2006 pracuje v Brněnské diecézi jako člen diecézní organologické komise a učí na Konzervatoři evangelické akademie v Kroměříži.

Hudební ukázka

Autorský komentář

Svá responsoria jsem koncipoval do třech oddílů podle třech nokturen, ve kterých se liturgicky nacházejí. Snažil jsem se dávat důraz na důkladné zhudebnění textů, v několika responsoriích se opakují podobné obrazy a slovní spojení. Proto se v nich taktéž opakuje podobný hudební motiv:

Cinerum et cilicium (popel a žínice) – unisono ve vokálních hlasech s akordickým podložením ve varhanách.

Salvator Israel, Salvator noster (Spasitel Izraele, Spasitel náš) – intrádový rytmizovaný vstup hlasových párů ve velké dynamice s gradací.

Mors, Infernum (smrt, podsvětí) – kreuzmotiv v sopránu a basu v protipohybu, díky tomu se jedná o expresívní akordická spojení.

Descendentibus in lacum, homo sine adiutorio (sestupující do nicoty, člověk bez záštity) - Asi nejvíce atonální pasáže, kdy „není se čeho chytit...“ Akordika je zde podobná Messiaenovským modům.

Na několika úsecích jsou použity jako stavební kameny imitační nástupy jednotlivých hlasů, dále je pro větší expresi důležitých slov užito disonantních akordů, podobajících se klastrům, nebo naopak velmi konsonantních pasáží, vždy však podle přednášeného textu.