Jarovslav Pelikán
Skladatel a hráč na příčnou flétnu je absolventem Pražské konzervatoře a HAMU v Praze. Od roku 1996 je prvním flétnistou orchestru Národního divadla v Praze. Jako sólista spolupracoval např. s Pražskou komorní filharmonií, Východočeskou filharmonií Pardubice, Talichovým komorním orchestrem, Severočeskou filharmonií Teplice, Karlovarským symfonickým orchestrem a s brazilským Orquestra da camera do Pará. V sólové hře se představil také v Japonsku, Brazílii, Německu, Maďarsku, Francii, Itálii aj. Skladatelsky se věnuje především instrumentální hudbě. Můžeme jmenovat např. koncerty pro hoboj (provedený mimo jiné v Tokiu za přítomnosti japonské princezny), flétnu, kytaru a fagot (objednaný pro Mezinárodní hudební soutěž Pražské jaro 2002), Dechový kvintet, Stabat Mater, Symfonii B dur, Betlémskou mši aj. Pro hobojovou soutěž MHS Pražské jaro 2008 zkomponoval Sonatinu.
Hudební ukázka
Autorský komentář
Lamentace proroka Jeremiáše jsem skládal během ledna 2024. S textem jsem si zprvu jako vždycky nevěděl rady a přistoupil jsem k němu nakonec tak, že jsem podle nálady zejména začátku textu vytvořil motivický materiál a ten jsem se potom snažil "naroubovat" na celý text. Bylo to dost náročné, protože jsem se nedokázal zbavit potřeby tvořit standartní a jakoby instrumentální formy kvůli přehlednosti pro posluchače, čemuž se často text dost vzpouzel. Měl jsem také potřebu mít každou ze tří částí vypointovanou nějakým vrcholem ať už jen výrazovým nebo i dynamickým, což jsem se snažil udělat v místě, kde jsem cítil vrchol i v textu. Hudební jazyk jsem si dopředu nijak nespecifikoval, vycházel jsem čistě jen z nápadů jak přišly. Jednotícím hudebním prvkem je zde určitě jakási volně pojatá modalita. V první části převládá modalita frygická, ve druhé nejspíš dórská a ve třetí opět frygická, i když ve druhé a třetí části má důležitou roli ve středních dílech také moderní modalita messiaenovská. Vzhledem k tomu, že na konzervatoři vyučuji předmět kontrapunkt, neodolal jsem a ve druhé Lamentaci jsem v jedné sloce textu použil středověkou skladebnou techniku z období Ars subtilior, protože se mi zdálo, že takto vypracovaná sloka dobře odpovídá výrazu textu. Třetí Lamentaci jsem celkově pojal jako jakousi vokálně - instrumentální motorickou Toccatu. Jednotícím momentem celého cyklu je totožné opakování posledního zvolání: Jeruzaléme, Jeruzaléme, obrať své oči k Pánu, svému Bohu!
Žalm Miserere mei vznikal někdy na přelomu listopadu a prosince 2023, i když motivický materiál jsem si poznamenal minimálně již o půl roku dříve. Opět i zde jsem měl potřebu najít v textu nějakou skrytou strofičnost (která tam ve skutečnosti není...). Kdybych tuto skladbu skládal dnes, po zkušenosti bych určitě tolik nelpěl na potřebě zachování jakési instrumentální formy. Nedokázal jsem si představit zhudebňovat text tak jak je a nedat celku jasnou formu. Myslím si ale, že zde by to bylo na místě spíš než řešení, které jsem využil - tedy vytvořil tři nebo spíše čtyři opakující se plochy a text na ně prostě naroubovat. Má to tu výhodu, plocha je pro posluchače srozumitelná - slyší to, co už slyšel, ale často motivy nesedí úplně s dikcí. Tato skladba nejvíc trpí provedením jen s varhanním pozitivem - skladby jsem omylem skládal s doprovodem velkých varhan a následně je pro pozitiv upravil. Zde jsem se plně spolehnul na své motivické nápady a vlastně celou hudební fakturu jsem podřídil charakteru těchto nápadů. Snažil jsem se o jednotný hudební výraz celé skladby, tak i harmonický svět je zde selektivně zúžen na několik postupů a spojů, které se stále opakují - chtěl jsem tím vyjádřit skutečné pocity kajícníka, jehož myšlenky se ubírají pouze jedním směrem.