Jiří Miroslav Procházka
Pěvec, skladatel a iniciátor kulturních akcí. Vzdělání získal na Konzervatoři Brno, VŠMU v Bratislavě a pražské HAMU. Krom vlastních kompozic (např. Hodiny, Legenda o sv. Ludmile, Mea culpa, Ztracený, Pověst o Golemovi, Mše ke cti sv. mučednice a mnoho dalších) se věnuje klasickému zpěvu, především poučené interpretaci staré hudby. Hostuje na několika operních scénách, koncertně vystoupil s celou řadou domácích i zahraničních hudebních těles. Má za sebou řadu autorských projektů (kupř. Čierná zem, Domov je tam daleko, daleko, daleko, Duality, (D)obrovský Skácel, Člověk na hraně svobody aj.).
Hudební ukázka
Autorský komentář
Lamentace proroka Jeremiáše k Bílé sobotě.
V návaznosti na směr své dosavadní skladatelské práce jsem tyto Nářky uchopil způsobem epičtějším, směřujícím k zachycení až scénicky sugestivní vizualizace, neb obsah samotných starozákonních textů je svojí podstatou výsostně subjektivní a plný konkrétních vizí. V průběhu celého kompozičního procesu se mi tato obraznost začala zjevovala jako plátno plné Boschových výjevů či exprese spjaté s malířskými mistry období baroka. Díky podnětným hovorům s mým přítelem, učitelem a kolegou Tomášem Krejčím jsem došel postupně k poznání, že Bílá sobota je časem, v němž výrazně kumuluje síla temnoty a zla. Můžeme uvažovat i o tom, že Ďábel v tento moment pociťuje okamžik vítězství. Je to ale také nabídnutá příležitost, pro to si aktivně připomenout a prožít odvěký principu tzv. chiaroscura tj.: „abychom poznali světlo, musíme pocítit tmu“. Tento zásadní poznatek tak posunul moji představu o třetím triduálním dni jako o časoprostoru, který není vyhrazen pouze tichu, nýbrž odkrývá současně i to nejzakalenější v nás.
Bezskrupulózní apel samotného proroka Jeremiáše, jehož personifikace je vložena do basového partu, pak zřetelně cílí na obrácení zraku do hloubky našeho nitra (svědomí), abychom dokázali znovu nalézt touhu po světle, lásce a odvahu odpouštět si.
Miserere mei Deus
I když nezáměrně, práci na této skladbě jsem dokončil 16. ledna 2024, přesně 55. let od upálení Jana Palacha. V této souvislosti jsem ji proto symboliky dedikoval jak k uctění jeho památky, tak i jako připomínku obětí tragické střelby na FF Karlovy univerzity ze dne 21. 12. 2023.
Samotná struktura je postavena a podřízena gregoriánskému chorálu, který je stabilním cantem firmem a zároveň je doprovázen vokálním kvartetem, který společně s choralistou organicko tektonicky komunikuje, přičemž spolu občas tyto dva principy záměrně splynou nebo mezi sebou vedou vzájemný dialog. Konceptuálně si lze představit, že přednášejícím choralistou je sám autor žalmu 50/51 král David a ostatní pěvci představují každého z nás, který se s obsahem sdělení ztotožňuje.